Up in the air..
Jako každý rok jsme se i tento vydali na rodinný, víkendový výlet, ikdyž nám jeden člen naší 4členné výpravy chyběl. Největší sranda na tom všem je, že nikdy nevíme, kam jedem (samozřejmě krom otěcka, ten chce udržet jakési očekávání a nadšení :D), takže co se balení týče, jsem vždycky mírně nervozní a na rozpacích, protože sbalit průřez mého šatníku, který by kryl všechny rozmary počasí, do malinkatého kufru je opravdu kumšt! Dobře tak máme sbaleno a teď teda kam se pojede?! Když jsem uslyšela s taťkových úst znít název naší nejvyšší hory, měla jsem sto chutí se ladně otočit, jít se domů vybalit a strávit poklidný víkend doma. Ne, to asi přeháním! :DByla to výzva! A já výzvy strašně, strašně ráda! Okej, tak vylezem na Sněžku, why not?! Stejně jsem byla ve svém živlu, protože lezení po horách a vlastně všechny takové aktivity, kde můžu překonávat své hranice, mě strašně ,,berou".
Tak jsme vyrazili. To jsme ale nevěděli pořádně, co nás čeká! My hloupí jsme mysleli, že když lezem do kopečka, že se pomalu šplháme na Sněžku. To bylo ale jenom zahřívací kolo! Sice jsme šli nahoru, ale zatím ne do toho patřičného kopce nýbrž do udolí pod Sněžkou. Když jsme ji uviděli, tak nám doslova spadla brada skoro až k patám! Fajn tak to asi nevylezem, smáli jsme se. Ale co by to bylo za výzvu, kdybychom se nepokusili o její pokoření!
2 komentářů: